Každodenní rituály

Nejde o žádnou ezoteriku ani pochybné praktiky. Budeme se bavit o rituálech nebo chcete-li návycích, které praktikujeme každý den.

V angličtině se v tomto kontextu používá slovo "routine". Jedná se o soubor aktivit, které běžně vykonáváme, aniž bychom o nich přemýšleli. České slovo "rutina" má v češtině jiné konotace, stejně jako "rituál", které vyvolává dojem nějakého obřadu. Asi nejvíce se tomu blíží "návyky". Hledám správné slovo - třeba mi poradíte!

O rituálech a návycích jsem začala přemýšlet po shlédnutí Panství Downton. Obecně v dobových filmech a seriálech na mě vždycky má velmi uklidňující dojem sledovat, jak všechno a všichni mají své místo, jak každý ví, co v jaké společenské situaci udělat, jak je jejich den nalinkovaný, a přitom poklidný. U Panství Downton mě třeba zaujalo to, jak si dámy každý večer pročesaly své dlouhé vlasy a zapletly je do copu (aby se jim v noci nemotaly všude možně, když se chtějí v posteli otočit). Nebo jak každý večer nachystali nádobí na další den na snídani. Každý akt byl vlastně malý rituál. Neměli kam spěchat - neplýtvali časem na sjíždění sociálních sítí, ale byli přítomní v každém okamžiku. My dnes většinou fungujeme na autopilota a ty okamžiky nám unikají.

Návyky máme každý různé, ale všichni nějaké máme. Čistíme si zuby, češeme si vlasy, sprchujeme se, oblékáme se, projíždíme sociální sítě... Jsou to věci, které děláme tak automaticky, že o nich vůbec nepřemýšlíme. Některé návyky pro nás nejsou ty nejlepší: někdo přijde z práce/ze školy, zahodí batoh, sedne k počítači a jde hrát hry (a prosedí u nich zbytek dne). Někdo si jde ve stresu zapálit nebo vyjíst ledničku. Naopak některé jsou pro nás velmi dobré: někdo si jde ráno zaběhat nebo si zajde večer do posilovny, někdo ve stresu zavolá kamarádovi nebo rodičům a vypovídá se, někdo přijde domů z práce, dá si 15 minut pauzu a poklidí.

Pokud nemáte návyk uklízet, pak je jasné, že o úklidu musíte strašně přemýšlet. Mně vždycky trvalo hrozně dlouho, než jsem uklidila jednu místnost, protože jsem přendávala věci z jednoho místa na druhé, pokud jsem se vůbec dokopala něco dělat. Ve chvíli, kdy má všechno své místo, je mnohem jednodušší uklidit, když vím, kam přesně danou věc odnést. Samozřejmě. Ale bylo potřeba si vytvořit návyk uklízet. Zní to hrozně, ale představte si to například takto:

Každý den mě neskutečně štvala hromada nádobí, která se hromadila na kuchyňské lince. Ale strašně. Buď byla vpravo od dřezu, protože ho ještě nikdo neumyl, nebo byla vlevo od dřezu, kdy už nebylo z čeho jíst a někdo ho fakt umýt musel, tak jsem ho umyla a nechala tam, aby uschnulo. Ale pořád tam byla hromada nádobí! A já jsem chtěla krásnou čistou uklizenou kuchyň!

Jednoho dne jsem se rozhodla, že po každém jídle umyju nádobí a zároveň ho utřu a uklidím. Myčku nemám, tak je to na rukách. Zkusila jsem to první den: po obědě jsem nádobí umyla, utřela, uklidila, otřela jsem odkapávač a uklidila ho, a utřela linku. Kuchyň byla uklizená! Večer jsem udělala to samé. Kuchyň byla uklizená! Postupně jsem si tak vytvořila návyk a je pro mě automatické, že v kuchyni není nádobí. Přidalo se k tomu to, že vždy zároveň uklidím i věci na mytí nádobí, večer navíc vždy vyleštím dřez (nezabere to víc než dvě minuty).

Uklízení, stejně jako všechno ostatní, je třeba se naučit. A jde to. Naučila jsem se to já, mistryně světa v nepořádku. Návyky se dají změnit. Pomaličku a postupně. Až se začne ustalovat jeden, přidat další. Já vím, nejlepší by bylo, aby to šlo všechno a hned. Chce to trpělivost, ale zvládneme to!