Vyklízení

Lidé to neradi slyší. Vyklidit. Vyhodit. Zbavit se. Prodat. Darovat. Co když to budu potřebovat?

Chápu to. Byla jsem tam taky. Jsem dcerou svého otce, a ten by nikdy nevyhodil nic, co by se dalo ještě k něčemu použít. Je pravda, že on při své práci většinu věcí, co někde nashromáždil, jednoho dne využije. Většině z nás ale leží některé věci roky zahrabané vzadu v šuplíku a ani už nevíme, že je máme.

Ono se řekne - vyklízet. Ale kde začít? A co třeba začít tím nejjednodušším - odpadem? Že žádný nemáte? Opravdu nemáte nikde doma zastrčené krabice od věcí, které jste dávno vybalili? Opravdu nemáte nikde doma žádné prázdné obaly od ztracených cédéček? Rozbité hračky? Roztrhané ponožky? Věřím, že když si teď vezmete prázdný pytel na odpadky a jen zběžně projdete jednu místnost, určitě najdete alespoň jednu věc, kterou můžete vyhodit. Třeba najdete celý pytel věcí. Věcí, které nemají žádnou hodnotu, jsou rozbité, zničené, příšerně špinavé, nepoužitelné... Zkuste to.

Vyklízení má spoustu různých vrstev. Čím víc se jimi prokousáváme, tím více posilujeme "vyklízecí svaly" a třeba jednoho dne budete jako já - zjistíte, že doma máte jen věci, které používáte, které pro vás mají nějakou hodnotu nebo které potřebujete. A to pak člověk chodí a říká si, co by tak ještě... :-)

Postupně se spolu prokoušeme jednotlivými vrstvami vyklízení a zjistíte, že vám to jde čím dál snadněji. Neslibuji, že to půjde hned, neslibuji, že to bude rychle. Ale určitě to společně zvládneme!

A teď šup šup pro pytel na odpadky a do toho šuplíku - však vy víte.