| 2. 4. 2022 | Pořádek v penězích |
Všechno a hned
Znáte ten pocit, kdy zajdete do obchodu, jen tak koukáte a pak vás něco zaujme, vy to koupíte a už po cestě domů se začne vkrádat takový ten pocit, že jste utratili peníze, které jste utratit neměli a přemýšlíte, jestli to máte jít vrátit?
Chceme všechno a hned. Jsme zvyklí, že máme v kapse plastovou kartičku, díky které si můžeme koupit cokoliv, co nás zrovna napadne. A nemusíme ani vystrčit paty z domu. Můžeme nakupovat přes počítač nebo z mobilu. Je to přece tak jednoduché! A pak se divíme, jak dlouhý ten týden před výplatou může být.
Pokud umíte se svými penězi pracovat, pak gratuluji, mně to trvalo 36 let, než jsem se s nimi začala vůbec učit zacházet. Kromě toho, že jsem zjistila, kolik vlastně kam jde našich peněz, udělala si rozpočet, a nastavila jsem automatické platby na vše, co se každý měsíc opakuje, jsem se začala učit krotit svou potřebu okamžitého uspokojení.
Okamžité uspokojení
Ta moje/naše potřeba okamžitého uspokojení ovlivňuje spoustu oblastí. Jsme zvyklí, že máme vše opravdu doslova nadosah ruky. A že když si vymyslíme, že chceme nový gauč, který má paní na nějakém videu, tak vytáhneme kreditku (protože na účtu tolik peněz zrovna nemáme), gauč objednáme přes internet a za pár dní nám ho někdo doveze a smontuje. My jsme akorát museli otevřít dveře. Je to pohodlnost, za kterou platíme strašnou cenu, aniž bychom si to často uvědomovali. Řítíme se do pasti dluhů nebo přinejmenším žijeme pouze od výplaty k výplatě. A to nemluvím o tom, jaký má tento náš konzumní způsob života dopad na zbytek světa.
Jak se zkrotit
Jak teda krotím své nákupní vášně?
Čas na rozmyšlenou
Začalo to tím, že když jsem v obchodě viděla něco, co jsem chtěla koupit (a teď se nebavíme o nákupu potravin, to má svoje vlastní specifika), dala jsem si čas na rozmyšlenou. Nešla jsem s tím rovnou k pokladně, ale nechala jsem si to opravdu projít hlavou. A většinou jsem z obchodu odešla, aniž bych cokoliv koupila.
Nevystavovat se pokušení
Časem jsem přestala chodit do obchodů "očumovat", protože to bylo až zbytečné lákadlo. Ale v obchodě se občas vyskytneme i tak. Jak pak předejít tomu, abychom se nechali zlákat?
Seznam, seznam, seznam
Začala jsem si psát seznam. Vlastně seznamy. Kdykoliv se mi něco líbilo, dala jsem si to na seznam. I s odkazem, kde se to dá koupit. Začal mi takto vznikat seznam na věci do domácnosti, seznam věcí, které by se mi líbily pro mě, nebo seznam věcí pro manžela a dceru. Pokud věc prošla testem času a já jsem ji chtěla i po nějaké době, na seznamu zůstala. Nebo jsem zjistila, že o ni zas tak nestojím, a ze seznamu jsem ji smazala. No a to nejdůležitější - takto jsem mohla začít plánovat ve svém rozpočtu, kdy si tuto věc koupím. Kdybych totiž měla koupit všechno, co bych chtěla, tak bych potřebovala mít spoustu peněz, i když se jedná o drobnosti typu povlaky na polštáře, záclony nebo novou pánev.
Díky seznamu jsem schopná přiřadit věcem důležitost a rozhodnout, co je třeba koupit dřív (protože třeba původní věc už dosluhuje), co může počkat (protože holt i když jsou záclony hnusné, svůj účel ještě plní) a co mít vůbec nemusím, ale líbí se mi (například krásná, ale pekelně drahá konvice na čaj - máme naprosto funkční nerezovou a jinou nepotřebujeme, proto tuto luxusní konvici odkládám buď na dobu, kdy nebudu vědět, co s penězi, nebo mi ji třeba koupí manžel k narozeninám).
A tím se dostávám k zajímavému bodu - víte, jak se vás lidi ptají, co chcete k Vánocům nebo narozeninám, a vy říkáte nic? A přitom bojujete s penězi. Tak už nemusíte. Dejte jim ten poslední seznam k dispozici - věci, které se vám líbí, ale absolutně nutně nepotřebujete. Jim usnadníte nákup dárků pro vás a vy dostanete to, co chcete, ne další ponožky. A můžete si průběžně takto psát i seznam věcí, co byste chtěli pro ostatní. Tím pádem pak můžete dárky nakupovat v průběhu roku a prosincové vyšilování se vám vyhne.
No řekněte, není krásná? :-)