Akorátismus

K tomu, abych začala vyklízet, mě inspirovala videa o minimalismu. Dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou bydlení v karavanu nebo hausbótu, což by znamenalo velmi radikálně snížit počet věcí v domácnosti, ale nikdy jsem k tomu nenašla odvahu. Mám své věci ráda, mám k nim vztah, pojí mě s nimi vzpomínky...

Před rokem jsem si díky těmto videím uvědomila, kolik věcí mám doma úplně zbytečně:

Dva různé typy kávovarů, french press, rychlovarnou konvici a konvici na plynový sporák.
Tři otvíráky na víno. Víno se u nás doma otevře na Vánoce a zůstane v lednici dalších x měsíců, než ho vyhodím.
Šest různých druhů povlečení, z toho jedno s rozbitým zipem. Spíme v jednom druhu, pak ho vypereme, mezi tím povlečeme jiné. Pak vypereme to druhé a povlečeme zase to první. A čtyři další druhy spokojeně zabírají místo.
Starý mobil, který pořádně nefungoval už v době, kdy jsem ho používala.
Kabely, které netuším, k čemu patří.
Ovladač k televizi, kterou nemám.
Lžíci, kterou zásadně odmítám použít (taky máte neoblíbenou lžíci?).
Plech ve formě Santa Clause, který jsem koupila v deseti letech v Lucembursku na zájezdu s divadlem. A který jsem nikdy nepoužila.

Věci, které nefungují nebo nevím, k čemu jsou. Věci, které jsem chtěla opravit nebo nechat opravit, ale nikdy na to nedošlo. Oblečení, které mi není (a nikdy nebylo). Oblečení, které se mi nelíbí nebo je nepohodlné. A tak dále.

Tak jsem postupně "minimalizovala", až jsem se dostala na úroveň, kdy můžu říct, že valná většina věcí, které máme doma, je používána a má svůj účel. Neberu to jako minimalismus, to bychom těch věcí asi museli mít ještě o hodně míň, ale pokud to mám něčím nazvat, byl by to asi akorátismus. Přijde mi, že máme věcí akorát. Ani moc, ani málo.

Z věcí, které se v domácnostech hromadí, bych jako příklad uvedla tyto:

Máme 6 hrnků na čaj. Všechny jsou z jedné sady. 6 jich je pro případ, že by přišla návštěva, ale využití mají slovy dva. Ostatní tam sedí (možná tak dva ještě pošlu někam dál).
Máme tři sady povlečení. Dvě normální bavlněné a jednu chlupatou na zimu. K tomu dvě sady povlečení pro dceru (má ještě dětskou peřinu a polštář).
Máme každý 2 osušky. Jedna se používá, pak se pere a mezitím se používá druhá. Máme navíc 2 osušky pro případné hosty.
Máme jen ponožky, které jsou v páru (pračka nám přestala žrát ponožky) a které nemají díry.
Máme jen oblečení, které nám sedí (pro dceru mám nachystané oblečení v budoucích velikostech, ale malé velikosti jdou okamžitě pryč) a je nám pohodlné.
Nemáme neidentifikovatelné kabely, zařízení, která nefungují, záhadné nářadí a pod.
Máme jen ta kuchyňská zařízení, která používáme často (alespoň jednou do měsíce). Většinou mají více účelů. Z jednoúčelových kuchyňských zařízení máme pákový kávovar (Nespressovač jsem zrušila kvůli ceně a neekologičnosti, a překapávač letěl poté, co manžel zjistil, že pákový kávovar dělá lepší kávu při menší spotřebě - french press jsme si nechali pro případ nouze či cestování, je to jenom malá konvička), toustovač, sendvičovač (používají se téměř denně), ruční mixér a nutribullet. Rychlovarná konvice sedí ve spíži a čeká pro případ, že by nešel plyn.
Máme jednu sadu ostrých nožů.
Jako luxus beru, že máme taliřový servis po babičce, který máme pro zvláštní příležitosti, a čajový servis, který jsem dlouho hledala po bazarech. Tyto věci nevyužíváme často, ale po několika různých stěhování po domě konečně dostaly svůj trvalý domov v příborníku v obýváku, jenž tím pádem slouží plně účelu, pro který byl kdysi vyroben. Ono když člověk má určené něco jen pro zvláštní příležitost, tak tím, že to pak použije, se z toho zvláštní příležitost stává. A to pak i ten čaj chutná lépe. :-)

Samostatnou kapitolou jsou pak věci, které mají nějakou sentimentální hodnotu, například knihy, dárky, dekorační předměty a podobně. Jak se s nimi vypořádat, si povíme někdy jindy. Ale pro to, aby člověk vůbec začal přemýšlet, jak mít věcí akorát, stačí jen změnit úhel pohledu na běžné věci, které doma máme. Odpadky jsou jasné, duplikáty nebo sady věcí lze snížit na nezbytné minimum. Pytel na odpadky jsme už naplnili. Teď je na čase přepočítat otvíráky na konzervy či víno a nechat si jen ty, které opravdu používáme.