| 21. 2. 2022 | Domácnost |
Vítejte
Venku je pošmourno, soused naproti si pouští hlasitou hudbu, blíží se pracovní pondělí, dceři už asi popadesáté od začátku školního roku začíná rýma, ale mně je dobře. Doma je čisto a uklizeno, věci do práce mám v pořádku, obědy na další týden mám naplánovány a jestli dcera zůstane doma nebo půjde do jeslí, to zjistím asi ráno, ale na věci to nic moc nezmění.
Už je to nějakou dobu, co netrávím sobotní dopoledne s hadrem v jedné ruce a vysavačem v druhé. Co se neděsím, když mi zazvoní telefon, že do patnácti minut přijede návštěva. Co se nevztekám každý den, jaký je v té kuchyni nepořádek a že se v tom nádobí jednou utopím. Co ráno neřeším půl hodiny, co si dneska obleču. A hlavně už je to dlouho, co jsem si nemusela položit otázku, ježiši, co mám dneska vařit...
Podařilo se mi dostat do stavu, kdy je doma víceméně uklizeno pořád. Kdy každá věc má doma své místo, kdy jsem konečně našla systém, který funguje, ačkoliv jsem ještě poměrně nedávno byla známá jako "notorická bordelářka". Tento systém postupně prochází dalšími a dalšími částmi mého života a je mi v něm hrozně fajn.
Nejsem ani "supermáma", ani "superžena". Ale jsem "super v klidu". Moc bych vám všem přála zažít, jaké to je. Pokud to znáte, ráda si s vámi vyměním zkušenosti, třeba budete mít tipy, které mě posunou zase o kousek dál. Ale pokud tento pocit neznáte, pokud nezažíváte výše popsané pocity, pak se s vámi chci podělit o to "tajemství". Je to až k neuvěření jednoduché a tolik to usnadní život. A přitom je toho tolik, že jsem se rozhodla založit tuto stránku.
Témat, kterých bych se chtěla dotknout, je mnoho. Od úklidu a vyklízení, přes organizaci domova i času, vaření a plánování, jak si udělat čas a pohodu... Řešíme to všichni. Denně. Proto bych ráda postupně popsala, jak se mi podařilo dosáhnout toho "At last = Konečně". Konečně mám pořádek doma, v autě, v hlavě, v prioritách... Pokud máte pocit, že vám to padá na hlavu, doufám, že po nějaké době strávené se mnou také pocítíte to "konečně".
Vítejte.